Terezín (dpa) – Na půli cesty mezi Prahou a Drážďany se nachází opevněné město se silnými hradbami, které se dnes nazývá Terezín. Za druhé světové války to bylo místo nacistického teroru. Desetitisíce Židů deportovaných z celé Evropy byly nuceny žít těsně pohromadě v terezínském ghettu.
Přes všechny potíže se věznění snažili udržet jakýsi kulturní život. Před 80 lety – 23. září 1943 – byla v ghettu poprvé uvedena dětská opera „Brundibar“.
Na půdu bývalých Magdeburských kasáren tehdy nastoupily vyhublé židovské děti oblečené v jednoduchých kostýmech. V publiku byli jeho vrstevníci. „Pro děti to byl únik z šedé reality ghetta,“ vysvětluje historička Radana Rutová Památník Terezín. Bylo přeplněné a hlad a nemoci utvářely každodenní život. A přesto se židovská rada starších snažila, aby byl život dětí alespoň trochu snesitelnější.
Představení trvá pouze 35 minut
Historické události si připomeneme tuto sobotu. Třída ze střední školy Wülfrath v Severním Porýní-Vestfálsku představí „Brundibar“ na původním místě. Učitel a pastor Klaus-Peter Rex již dětskou operu na jevišti představil studentům židovské komunity v Rize a současnému pamětníkovi v kibucu v Izraeli.
„Studenti byli zpočátku trochu rezervovaní, protože to po hudební stránce nebylo tak jednoduché,“ říká Rex o začátcích svého projektu. Ale stalo se to rychle, protože si uvědomili, že je to možné. Stručnost dílu se ukázala jako výhoda. Představení trvá přibližně 35 minut. Podle Rexe bylo řešení holocaustu pro studenty „velmi intenzivní“.
Příběh o “Brundibar” Jedná se o dvě děti, Pepíčka a Aninku, jejichž maminka je vážně nemocná. Lékař doporučuje, aby mu dávali mléko, ale oba nemají peníze. Stejně jako varhaník Brundibár si chtějí vydělávat zpěvem na trhu, ale jsou zahnáni jako potížisté. Jen s pomocí kočky, psa a vrabce se jim podaří shromáždit všechny děti města a porazit Brundibara. „Brundibar je poražen,“ zní vítězoslavně na konci dětské opery.
První vystoupení v Praze
Mnoho lidí pozná Hitlera v Brundibáru, v neposlední řadě proto, že měl při terezínském představení falešné vousy. V češtině je „brundibar“ vlastně onomatopoické slovo pro čmeláka. Libreto k opeře totiž v roce 1938 napsal spisovatel Adolf Hoffmeister.
První provedení původní pražské verze s hudbou Hanse Krásy se uskutečnilo na přelomu let 1942/1943 v Židovském sirotčinci v Praze. Po deportaci do terezínského ghetta napsal Krasa novou verzi založenou na klavírní redukci s částečně upraveným textem. Po prvním vystoupení v ghettu následovalo do konce války kolem 55 probuzení.
Němečtí okupanti týrali kulturní pracovníky, aby oklamali světovou veřejnost o jejich skutečných vražedných úmyslech. Když byla v červnu 1944 v Terezíně očekávána delegace Červeného kříže, na programu návštěvy byl také úryvek z „Brundibaru“. „Protože národním socialistům připadaly dekorace příliš zchátralé, musel architekt František Zelenka přes noc vytvořit nové, krásnější dekorace pro propagandistické účely,“ uvádí historička Rutová.
Deportován do Osvětimi
Realita byla úplně jiná: nacionální socialisté deportovali Krasu a většinu herců z „Brundibaru“ do Osvětimi a dalších německých vyhlazovacích táborů, kde byli zavražděni. Podle historiků ze 141 000 lidí deportovaných do terezínského ghetta jen asi 23 000 přežilo holocaust.
Až v roce 1991 byla dětská opera „Brundibar“ znovuobjevena a uvedena dětským sborem Disman Radio. Školní třídy ze zemí jako Česká republika, Německo, Itálie a Španělsko tvoří většinu návštěvníků muzea ghetta, uvádí Rutová – někteří přicházejí právě kvůli „Brundibaru“.
Přes mnoho návštěvníků jsou části města a tím i bývalé ghetto léta v úpadku, například bývalá drážďanská kasárna. Naději na záchranu památníku dává to, že vláda ČR před pár dny schválila až 70 milionů eur na renovační práce ve dvou českých opevněných městech Terezín a Josefov.
„Celoživotní hráč. Bacon fanatik. Vášnivý introvert. Totální internetový praktik. Organizátor.“
