Jeho tragikomické milostné příběhy dojaly mnoho lidí a byly přeloženy do všech jazyků světa. Jeho životními tématy byl život v exilu a evropský román. Nyní je Milan Kundera mrtvý.

Český a francouzský občan zemřel ve věku 94 let, oznámila ve středu Moravská státní knihovna v Brně s odvoláním na jeho manželku Věru. Kundera žil desítky let v Paříži. Jeho knihy byly přeloženy do všech jazyků světa a prodaly se miliony výtisků. Získal řadu vyznamenání, jako je „Prix Médicis“, Řád rytířů Čestné legie a Jeruzalémská cena.

Kundera dosáhl celosvětové slávy v roce 1984 svým románem Nesnesitelná lehkost bytí. Hollywood natočil tragický příběh lásky a exilu mezi číšnicí Terezou a doktorem Tomasem v hlavních rolích Juliette Binoche a Daniel Day-Lewis.

Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně na Moravě. Pocházel ze vzdělané rodiny. Jeho otec byl rektorem hudební školy, matka učitelkou. Jeho bratranec Ludvik byl surrealistický spisovatel. Kundera s nadšením vstoupil do KSČ v 18 letech, stejně jako mnoho z jeho generace. Psal básně o Stalinovi.

Svůj první velký prozaický hit oslavil volnými příběhy o „směšné lásce“. Ukazovali nerovné milence v groteskních situacích. Ve svém románu Žert se Kundera zabývá stalinismem. Poté se stal významným představitelem socialistického demokratického hnutí „Pražské jaro“.

Invaze zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ukončila sen o „socialismu s lidskou tváří“. Ve velké eseji tehdy Kundera tvrdil, že střední Evropa byla po druhé světové válce „vytržena“ ze Západu. V roce 1975 se s manželkou, televizní moderátorkou Věrou, přestěhoval do Francie a v roce 1979 mu bylo odňato československé občanství.

Přesně o 40 let později se Kundera opět stal českým občanem. Iniciativa vzešla od bývalého frankofilního premiéra Andreje Babiše, který autora navštívil v Paříži. V několika svých knihách se Kundera věnoval svému ústřednímu tématu, životu v exilu. Román z roku 2000 „Nevědomost“ hovoří o potížích navrátilců.

Kundera rád kořenil své romány filozofickými exkurzy – od Janáčkovy hudby až po význam smíchu. Považoval se za obhájce evropského románu. „Román je meditací, která jde na dno existence prostřednictvím imaginárních postav,“ napsal jednoho dne.

Kundera se vždy zabýval velkými otázkami identity, historie a existence. Často byl vyměněn za kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu, ale to se nikdy nestalo. Usvědčilo ho obvinění na základě policejní zprávy, že v roce 1950 zradil protikomunistického špióna. Sám to popřel.

V létě 2020 vyšla v Praze kritická biografie Kunderových raných spisovatelských let za socialismu. Jeho nejnovější díla však byla pozitivně přijata, od „Nesmrtelnosti“ po „Identitu“ v rámci „Festivalu bezvýznamnosti“.