Autor: Doreen Beilke

Berlínský zákaznický poradce začal ve Frankfurtu (Oder) minulé pondělí. Příští neděli chce být v Görlitz. Joyce: „Pohoří Labské pískovce je první oznámení. Ani jsem nevěděl, jak je vysoký. Ale naštěstí ještě není teplo.“

V květnu pojedeme podél polských a českých hranic, pokračujeme přes Pasov (29. 5.) a Berchtesgaden (4. 6.). Nejtěžší den bude 2640 metrů nad mořem.

„Od poloviny června to bude trochu uvolněnější, až budu u Bodamského jezera,“ říká běžec. Na konci července chce být u Severního moře a řídit německé pobřeží od západu na východ. 20. září (!) Cílem je Frankfurt/Oder. Očekává se několik vyrovnávacích dnů. Ale musí se vrátit do práce nejpozději 1. listopadu, protože má tak dlouho neplacené volno.

Joyce: „Snažím se jet přímou hraniční cestou, jinak zůstat co nejblíže. Někdy je to ale jen přespolní. Naštěstí chodím rád sám. Ale mám velkou radost z lidí, kteří mě chtějí občas doprovázet. Návštěvu můžete sledovat na mém webu.

Jeho kamarád Sven (41) bydlí poblíž autem, má s sebou oblečení (dvanáct párů bot) a jídlo a zařizuje hotely. Mytí se provádí pouze každé tři týdny. Berlíňan: „Ještě nevím, jak bude moje tělo reagovat a doufám, že se něco takového jako zvykání stane. Potřebuji minimálně dva až tři litry vody denně, proteinové tyčinky, gely, sportovci, tekutou stravu atd.

Joyce Hübner často jezdila do Německa. „Na dovolenou ale většinou jezdím vlakem nebo autem. Samozřejmě znám většinu velkých měst. Byl už jako dítě u Baltského moře a ve Spreewaldu. Ale zároveň tolik oblastí ještě neznáte. Například jsem nikdy nebyl v Sársku.“

To je další důvod, proč chce podniknout bláznivou jízdu: protože, jak všichni víme, doma je lepší. „Mnozí dobyli největší hory světa. Touto cestou ale ve skutečnosti ještě nikdo nešel.