Bernharda Starkbauma lze označit za životní pojistku červeno-bílo-červeného týmu. Až se Rakušané v příštích týdnech na světovém šampionátu v Tampere znovu setkají se světovou pukovou elitou, bude na něj upírat mnoho očí. Spolu s Davidem Kickertem a Davidem Madlenerem je brankář tím nejlepším pomocníkem při plnění mise zůstat ve vzpřímené poloze.

Jeho unikátní prodejní nabídka? Díky svým úsporám si dvakrát zajistil místo ve skupině A (v roce 2018 vítězstvím 4:0 proti Bělorusku a předloni vítězstvím 5:3 proti Velké Británii). Bretaň). Žádný jiný brankář to před ním nedokázal. „To jsou zážitky, na které nikdy nezapomenete,“ říká. A ještě něco odlišuje Starkbauma. Svým 147. mezistátním zápasem v Kapfenbergu proti Slovensku překonal dosavadního rekordmana Clause Dalpiaze. „Ukazuje to ale, že už nejsem nejmladší,“ podotýká s úsměvem sedmatřicetiletý Vídeňan. I on to ví: jeho kariéra se chýlí ke konci, v Tampere by mohl udělat čáru. „Samozřejmě, že vás napadne takový scénář,“ připouští. „Ale teď se soustředíme na mistrovství světa.“

Zrušení z národního týmu nebylo pro Starkbauma nikdy možností, a to ani po dlouhých sezónách. „Je to obrovská čest hrát za Rakousko, nosit orla na hrudi a soutěžit s nejlepšími na světě,“ řekl 1,86 m vysoký muž. A tam prožil skvělé chvíle. Kromě dvou úspěšných turnajů v letech 2018 a 2022 vzpomíná na slavná vítězství proti špičkovým zemím, jako bylo loňské 2:1 proti České republice. „Je to fakt super, že můžete něco takového zažít. Vlastně pokaždé, když stojíte na ledě, zazní rakouská hymna,“ říká s respektem.

O tom, že chyby nebyly nikdy vážně napraveny, svědčí i léta téměř nezměněná brankářská sestava národního týmu. Nebylo žádného ústupu. I proto, že pro správce domu je stále příliš málo zajímavých vyhlídek. V sezóně 2022/23 zaznamenali importé Sebastian Dahm (KAC), JP Lamoureux (VSV) a Christian Engstrand (99 hráčů) více ligových zápasů než všech deset rakouských brankářů dohromady. A pouze Starkbaum byl považován za určenou jedničku. Vídeňané neuznávají nedostatek talentu: „Ali Schmidt nebo Florian Vorauer prostě potřebují pravidelné zakázky. A především sebevědomí. Když se import nepovede, hrají vždy v dalším zápase. Rakušané si naopak musí sedět říká dolů a nachází nerovnováhu.

V Německu se volí jiný přístup: „Tam, kde jsou brankáři složeni v nižších soutěžích, není dovoz povolen. Brankáři z týmu Strahlmeier nebo Franzreb jsou považováni za nejlepší příklady toho, jak funguje udržitelná práce. Ale to platí pro všechny oblasti Jak je možné, že hráči, kteří nehrají v rozhodujících okamžicích sezóny, najednou na mistrovství světa proti nejlepším na světě vyndají brambory z ohně,“ ptá se Starkbaum, kterému bylo 23 let a byl součástí týmu na mistrovství světa poprvé (2009). A tato situace by ho mohla v budoucnu zaměstnat intenzivněji. Už léta se snaží předávat své zkušenosti na brankářském kempu mladým nadějným. A po mistrovství světa si chce ujasnit svou budoucnost. Vienna Capitals by měl mít nabídku jako trenér brankářů.

To nemění současnost a poslání ve Finsku. Brankář, který vede zkušené trio (věkový průměr: 32), chce nasát a užít si tuto atmosféru znovu. „Náš tým funguje jako jeden celek. Je tam velký pocit jednoty,“ nadchne se. Postscript: „V průběhu let tomu tak nebylo vždy.“

To je však podle Starkbauma nutné k přežití. „Společně prohráváme, spolu vyhráváme,“ zní jeho krédo. Kromě národů světového formátu, jako je Švédsko, Finsko, USA a mezitím i Německo, vás čekají mučivé duely proti (porazitelným) týmům z Francie, Dánska a Maďarska. A na Starkbaumových bedrech nakonec opět spočine velká zodpovědnost.