Před šesti lety představil francouzský prezident Emmanuel Macron svou vizi Evropy s velkým nadšením. V projevu na pařížské Sorbonně hovořil o demokratické, jednotné, ale především suverénní Evropě. Macron zůstal věrný svému volání po evropské suverenitě dodnes. Tento koncept v podstatě znamená schopnost jednat autonomně a nezávisle na jiných zemích ve strategicky důležitých oblastech, jak vysvětluje think tank Evropského parlamentu.

Před pár dny, po návratu z cesty do Číny, hovořil francouzský prezident v mezinárodním tisku o své vizi Evropy. Především svými výroky o úloze Evropy v tchajwanském konfliktu vyvolal ve Spojených státech a Evropě rozhořčení. Jeho poznámky byly interpretovány jako výzva, aby EU hrála nezávislejší roli vůči Spojeným státům, a jako varování, aby se nenechali zatáhnout do krize ohledně Tchaj-wanu.

V projevu v Haagu začátkem tohoto týdne francouzský prezident zopakoval svou výzvu k suverénní Evropě. Tentokrát se zaměřil na ekonomiku strategické autonomie. Podle Macrona se evropský průmysl musí stát více nezávislým a výroba v EU musí být posílena. Lze ale jeho nápady skutečně realizovat?

Zelená ekonomika v Evropě je možná pouze s Čínou

Macronův model ekonomické suverenity je založen na pěti pilířích: konkurenceschopnost, průmyslová politika, ochrana trhu, reciproční obchodní vztahy a spolupráce. Země EU musí i nadále vyrábět konkurenceschopné a prvotřídní produkty a v rámci bloku úzce spolupracovat. Společná průmyslová politika je podle Macrona nezbytná k ochraně trhů v oblastech, jako je klimatická neutralita nebo výroba mikročipů.

Francouzský prezident je také přesvědčen, že kritické technologie potřebné k dosažení evropských klimatických cílů musí být vyrobeny v EU. V současné době se však tyto technologie vyrábí v Číně, říká Carme Colomina, výzkumná pracovnice barcelonského státem financovaného Centra pro mezinárodní otázky, v rozhovoru pro DW. Vzácné zeminy potřebné pro přechod na digitální a zelenou ekonomiku také pocházejí z Číny. Pokud jde o změnu klimatu, EU je proto závislá na Číně, řekl Colomina.

reklama

Evropská komise to chce změnit a představila návrhy nového zákona zaměřeného na zabezpečení dodávek kritických surovin do EU. Mezi dotčené suroviny patří vzácné zeminy nezbytné pro magnety větrných turbín, dále lithium, kobalt a nikl pro baterie a silikony pro polovodiče. Návrhy Komise jsou již projednávány v Evropském parlamentu a v členských státech EU. Colomina však pochybuje, že by takový zákon mohl být zaveden dostatečně rychle, aby byl skutečně účinný. Protože přichází v době, kdy „závislosti již vznikají“.

Bezpečnost Evropy závisí na USA

Myšlenka strategické autonomie má také rozměr bezpečnostní politiky. Od roku 2017 vede Emmanuel Macron kampaň za společné intervenční síly EU, společný obranný rozpočet a společnou akční doktrínu.

Loni v březnu, měsíc po ruském útoku na Ukrajinu, převzali myšlenku evropské suverenity i další evropští lídři. Deklarovali záměr posílit své obranné schopnosti, zlepšit svou schopnost jednat autonomně při plném plnění závazků vůči NATO. Od začátku války země EU zvýšily své výdaje na obranu a dodaly Ukrajině zbraně a střelivo.

Podle Colominy je Emmanuel Macron jedním z nejzarytějších zastánců myšlenky posílené obranné spolupráce. Evropská suverenita je pro něj prostředkem, který umožňuje EU jít vlastní cestou.

Benjamin Tallis z Německé společnosti pro zahraniční vztahy (DGAP) to však nepovažuje za reálné. Pro Tallise je koncept autonomie v mezinárodních vztazích v jeho očích „mýtus“. Macron má ve skutečnosti na mysli „větší nezávislost na Spojených státech“.

To je pro kontinent nebezpečné, říká Tallis: „Evropa má nejen schopnost bránit se, ale také se prosadit ve světě, jak navrhuje Macronův plán strategické autonomie.“ Na papíře má Evropa sílu mít impozantní počet tanků a vojáků, ale chybí jí strategické předpoklady pro jejich nasazení v případě osamoceného úsilí. Tallis také poukazuje na obrovský americký jaderný arzenál, který historicky sloužil bloku jako bezpečnostní záruka v nouzových situacích a k odstrašování ostatních jaderných mocností.

Chybí evropská vize světa

Bezprostředně po Macronových poznámkách několik politiků po celém světě – včetně Marca Rubia, bývalého kandidáta na amerického prezidenta a republikánského senátora z Floridy – otevřeně zpochybnilo, zda Macron mluví jménem Evropské unie.

Polský premiér Mateusz Morawiecki ještě před cestou do Spojených států zopakoval, že spojenectví se Spojenými státy je „naprostým základním kamenem“ Evropské unie. Evropská komise zatím odmítla komentovat Macronova prohlášení o Tchaj-wanu.

Tallis je přesvědčen, že Macron rozhodně nemluví jménem Evropy. Zásadní problém myšlenky strategické evropské autonomie podle něj spočívá v tom, že Evropa na strategické úrovni ani neexistuje. Neexistuje ani společné vidění světa.

Tallis například uvádí země jako Finsko, Estonsko, Česká republika a Polsko, které podle něj dokonce chtějí zvýšit systémovou konkurenci mezi autokraciemi a demokraciemi. Kancléř Olaf Scholz se například chce držet „včerejšího světa“, toho, který existoval před invazí ruské armády na Ukrajinu. Snaží se udržet globální obchodní systém, který zahrnuje Čínu. Na druhé straně se zdá, že Macron chce umístit Francii jako velmoc tím, že jako velmoc také umístí Evropu – a pak předstírá, že zájmy Francie jsou stejné jako zájmy Evropy.

Macronův plán nakonec podle Tallise strategicky podkopává Evropu a dále rozděluje její členy. Podle Colominy už dlouho existuje propast mezi Evropany, kteří obhajují více Evropy, a atlantisty, kteří obhajují sblížení se Spojenými státy. Toto dilema je jádrem EU a je jasné, že je jen otázkou času, kdy se znovu objeví.

Zdá se, že Emmanuel Macron si také uvědomuje, že z hlediska strategické autonomie nemusí mít šanci. Svůj projev v Haagu zakončil těmito slovy: „Jsem snílek“.

Adaptováno z angličtiny Phoenix Hanzo.

Autor: Lucia Schulten