Je třeba zmínit, že Babiš nikdy nebyl otevřeně proruským politikem nebo váhavým uznat odpovědnost Ruska za válku. Bylo to jen prohlášení, které zapadalo do jeho strategie kampaně. Ve skutečnosti od toho začal odcházet, jakmile si uvědomil, že to způsobilo mnohem větší rozruch, než očekával, a začal podkopávat svou politickou strategii prezentovat se jako „diplomata známého a respektovaného světovými vůdci“.

Série podobných neúspěšných útoků a absence jakékoliv pozitivní kampaně vedly k Babišově porážce. Jeho rétorika nedokázala oslovit umírněné voliče a umožnila Pavlovovi udržet mobilizaci antipopulistických voličů.

Bývalý premiér zvítězil pouze v Sudetech a ve Slezsku, regionech, které se léta potýkají se sociálně-ekonomickými problémy. V samotné Praze dala generálka svému soupeři knockout a vyhrála 76 %. hlasů.

Všimněte si však, že toto rozdělení, již tradiční pro české volby, bylo tentokrát mnohem méně viditelné než před 5 nebo 10 lety. Pavel zvítězil na celostátní úrovni i v těch nejmenších obcích a jeho porážka v baštách ANO nebyla nijak zdrcující. Babišovi se naopak nepodařilo ani přiblížit podpoře, kterou měl v menších městech úřadující prezident Miloš Zeman.

S premiérem Petrem Fialou by však bylo jistě předčasné mluvit o „konci Andreje Babiše“. Přestože lídr ANO právě utrpěl třetí porážku v řadě (po parlamentních a komunálních volbách), jeho strana má stále podporu, která z něj činí lídra v průzkumech a hlavního kandidáta na nástup k moci v případě rozpad vícestranického kabinetu Fialy.

A takový byl a zůstává základní plán Babiše, jehož kandidatura do prezidentských voleb směřovala pouze k podpoře ANO v parlamentní politice. Když ne získáním zaměstnání, tak udržením veřejného zájmu. A to se nakonec Babišovi povedlo.

Nový prezident složí přísahu 9. března. To dává Pavlovovi více než dva měsíce na to, aby poněkud vágní vizi „pravdy, důstojnosti a pokory“ proměnil ve skutečnou zahraniční a domácí politiku.

Přestože v české masarykovsko-havlovské politické tradici řada občanů skutečně očekává, že prezident bude reprezentovat dosti obecné humanistické hodnoty, takový styl výkonu prezidentské funkce předpokládá i aktivitu hlavy státu v mnoha oblastech, od sociálních otázek až po zahraniční politiku.

Zatím vše nasvědčuje tomu, že Pavel bude chtít v této tradici pokračovat – otec národa v těžkých časech a symbol tvrdé práce pro obecné dobro.

Pokud se dosavadní cesta jeho profesní kariéry jeví jako ideální výchozí bod pro takové prezidentování, jsou s tím spojeny i pochybnosti. Vzhledem k utajovanému charakteru práce vysokého důstojníka veřejnost o novém českém prezidentovi neví téměř nic, kromě informací, které chtěl sám prozradit během kampaně. Velkou neznámou proto zůstává Pavlův styl politického vedení, jeho názory na mnoho problémů a jeho vazby na konkrétní prostředí.

V domácí politice bude Pavel pravděpodobně garantem politiky středopravé vlády Petra Fialy. Již avizované jmenování Jany Vohralíkové, která nahradí předsedkyni šéfa Kanceláře Senátu předsedou vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, dokazuje, že nová administrativa má úzké vazby na podporu pravicově liberálních stran. sestavit vládu.aktuální.

Přítomnost Petra Koláře, bývalého vysoce postaveného diplomata spjatého s táborem liberálů, v jeho volebním týmu dokazuje, že ani v této oblasti se nový prezident nebude distancovat od vládní politiky. Z polského pohledu je třeba zmínit, že Varšava bude cílem druhé zahraniční návštěvy nové hlavy státu. Čeští prezidenti tradičně navštíví Slovensko na své první cestě.