Proto Polsko tak nutně potřebuje imigrační model jako Austrálie nebo Kanada, jiné řešení zde nevidím. Protože pokud budou stále existovat pocity, jako když o tyto země bojovali pradědové a pradědové a nyní je také třeba bránit před cizí kulturou, budeme mít jen staré babičky a dědečky a zemi v ekonomickém kolapsu. Odhlédneme-li od hlouposti některých zemí, které si svou imigrační politiku nepromyslely, myslí si, že když do země pustí masy imigrantů bez jakýchkoliv zásahů, zvládnou část bez jejich pomoci, ale příklad Francie a Švédska ukázal že to moc nefunguje, kde na předměstích Paříže nebo jiných městech těchto zemí jsou obrovská imigrační ghetta, kde je znalost jazyka a přístup k práci mizivá, a to nemluvím jen o imigrantech z Afriky , protože v těchto ghettech žijí i lidé z Evropy a Asie. Proto je zapotřebí návrh imigrační politiky, která by definovala různé cesty a cíle, kterých má být dosaženo, např. Ale místo toho, abychom je nechali svému osudu, pomohli jim asimilovat se, naučit se jazyk atd., povzbudit nové obyvatele, aby se jazyk naučili trochu víc, můžeme zavést, že pokud se takový člověk nezačne učit jazyk nebo práce do 3-4 let po svém nástupu, bude vyloučen. Domnívám se, že pokud žijete v zemi 4 roky, a ačkoli neučit se jazyk je samozřejmě velmi zvláštní, můžete zde vytvořit mnoho účinných předpisů k pravidlům, ale, ale měli byste vědět, že proces asimilace a integrace není jen stát, ale i občané, proto je důležité, aby si lidé, kteří sem přišli, mohli pěstovat své kulturní zvyky stejně jako Poláci v jiných zemích. Proto je důležité, aby města a obce pořádaly kulturní festivaly, na kterých mohou cizinci a noví občané ukázat svou kulturu, aby bylo snazší porozumět jejich chování a polské kultuře, aby se mohli cítit součástí této kultury a poznávat it Suite. Musíme si uvědomit, že asimilace není snadná, je to dlouhý proces, který trvá po generace, například polským městům ve Spojených státech trvalo mnoho let, než se Poláci cítili jako Američané, a stále tam žijí lidé, kteří nevědí jazyk. Závěrem lze shrnout, že kromě snahy o vybudování státu v takovém modelu nezbylo Polsku nic, ani stále stárnoucí společnost, ani země se skvělou imigrační a repatriační politikou, protože samozřejmě nelze zapomeňte na Poláky z jiných zemí, kteří by se sem rádi vraceli, a nemají příliš co a za co.