Zlaté písky, jedna z nejznámějších turistických destinací na bulharském pobřeží Černého moře, byla letos v létě také hojně navštěvována. Přibližně 70 hotelů poblíž tři a půl kilometru dlouhé písečné pláže přivítalo hosty z celého světa, zvláště četní byli ti ze sousedního Rumunska. Koncept „all-inclusive“, recept na úspěch bulharské přímořské turistiky, má stále své následovníky a v konečném důsledku znamená silnou konkurenci pro rumunské „přímořské“ pobřeží Černého moře. Co je ale potřeba vědět: chcete-li mít přesný přehled o svých výdajích, měli byste vědět, že na většině pláže musíte za lehátko a slunečník zaplatit dvanáct leva (asi šest eur) za den. I na konci sezóny tyto ceny platily, takže řady lehátek a slunečníků zůstaly prázdné a o to větší tlačenice byly ve „free zónách“. Klišé o „balkánské baleríně“ je pravdivé jen zčásti, protože slavnostní turistika, kterou oceňují zejména mladí lidé, se stále více přibližuje rodinné turistice.

Pokud ale nechcete nebo nemůžete jen ležet na sluníčku, pokud chcete kromě koupání a koupání i pěší turistiku, nemusíte moc hledat. Zde jsou dva návrhy: jeden na procházku v městském parku ve Varně; druhou na nenáročnou túru do nedalekého přírodního parku.

Skalní klášter Aladja

Přírodní park Zlaté písky se nachází velmi blízko pobřeží. Protíná ji několik turistických tras, které jsou dobře sjízdné i pro rodiny s dětmi. Co se zdá obtížnější, je najít, kde tyto cesty začínají. Od přímořského letoviska je značena pouze poměrně rezavou cedulí, která jako signál pro pěší turisty snadno přejde bez povšimnutí. Nachází se na levé straně silnice obcházející letovisko a vedoucí z Varny do Albeny a Balčiku.

Modrým pruhem značená turistická stezka vede asi za hodinu ke skalnímu klášteru Aladscha. Nápadné je množství popínavých rostlin, které se ovíjí kolem stromů. Vše se jeví ve svěží, husté zeleni, kterou by člověk v oblasti, kde je srážek málo, nečekal. Přírodní park existuje od roku 1943, je tedy starší než stejnojmenné turistické letovisko. Jeho rozloha je 1300 hektarů, jeho nejvyšší bod dosahuje výšky 268,7 metrů.

Jedinečnou památkou na cestě ke klášteru je pět vodovodních potrubí instalovaných jako prameny. Nad každým je rok považovaný za milník v historii Bulharska. Červeně jsou označeny roky historických událostí, které měly pozitivní vliv (například založení státu nebo vyhlášení nezávislosti), černá barva představuje roky, které zavedly pro zemi a její obyvatele těžké období (například začátek r. turecká nadvláda). Tam, kde začaly dobré časy, voda svižně tryskala; naopak tam, kde byly zaznamenány těžké časy, vytékal ze země jen nepatrný pramínek. Tento komplex kašen byl postaven v roce 1981. Dnes jsou všechny prameny vyschlé. Voda si nedaleko našla novou cestu na povrch.

Klášter Aladja je nejznámějším jeskynním klášterem na pobřeží Černého moře. Skládá se ze dvou úrovní ve vápencovém útesu vysokém asi 40 metrů, na který se stoupá po vnější rampě. Pravděpodobně zde již v 11. století byly vyhloubeny mnišské cely, jídelna a kuchyně, prádelna, malý hřbitov s kostnicí, které obývali nebo využívali poustevníci. V horním patře je možné navštívit klášterní kapli. Po osmanské okupaci Bulharska tento klášter, jehož je Spasitel považován za patrona, zchátral natolik, že byl na konci 16. století definitivně opuštěn a až na přelomu století 1900 upadl v zapomnění. Arabsko-perský název „aladja“ se překládá jako „barevný“ a vysvětluje se starodávnými nástěnnými malbami, které je dnes těžké rozpoznat. Jak mohl klášter vypadat v minulosti, ukazuje moderní přilehlá budova, která byla přeměněna na muzeum. Asi 700 metrů od kláštera jsou ještě starší raně křesťanské stopy (6.-7. století) osídlení v malých podzemních místnostech („katakombách“).

Starý klášter, otevřený denně od května do října od 9 do 17 hodin (vstupné: 5 leva), přitahuje mnoho návštěvníků z celého světa. Neobvyklé a zvláštní je znamením pro mnohé věřící, kteří zanechávají v štěrbinách skal poznámky s přáními a přímluvami. Ty je třeba hodit do jakési poštovní schránky na schodech. Jinak jsou prý neplatné. Papíry jsou stále všude rozházené, pravděpodobně ve víře, že boží pomoc nelze vzít zpět oficiálním výnosem.

Mořská zahrada: Primorsky Park

Ze Zlatých písků se do Varny, která je vzdálená asi 17 kilometrů, nejsnáze dostanete autobusem 409. Procházka čtyřkilometrovým parkem neboli „Mořskou zahradou“ ( Primorsky znamená „park u moře“ ) rozhodně stojí za to, protože zde můžete obdivovat krásně upravené květinové záhony podél alejí, navštívit delfinárium, akvárium nebo zoologickou zahradu, zajít na loď nebo do přírodovědného muzea nebo se podívat na Koperníkovo planetárium. Ti nejmenší se v dětském koutku určitě nudit nebudou. Kdo dává přednost fyzické aktivitě, může si zaběhat v parku, zahrát si tenis nebo relaxovat v bazénu. Diváky čeká také venkovní divadlo. V této bohaté nabídce nemohou chybět malé kavárny a restaurace, některé s krásným výhledem na Černé moře. Pokud jsou ještě touhy, je tu i dřevěný most pro pěší. Říká se, že když jím projdete se zavřenýma očima a nedotknete se zábradlí, vaše přání se splní. Protože se to někomu mohlo zdát příliš banální, byla rychle přidána další podmínka: most se musí přejít podle popisu – ale obráceně!

Mořská zahrada byla původně navržena jako obecní zahrada v roce 1862, protože se zde pěstovala zelenina a sázely ovocné stromy. V roce 1895 byla na pozvání starosty Michaila Koloniho zahrada kompletně přepracována podle plánů českého zahradního architekta Antona Nováka. Právě on zasadil na Preslavsku jidášovec (Cercis siliquastrum). Navzdory svému jménu (je to prý strom, na kterém se oběsil Jidáš, a proto se jeho kdysi bílé květy z ostudy zbarvily do červena/růžova) je tento pestře kvetoucí keř ve Varně velmi oblíbený.

Dnes je Primorsky Park považován za největší krajinářský park na Balkáně. Schází se zde mnoho obyvatel Varny, početnější než turistů, protože park je pro ně ideálním místem odpočinku, zábavy, sportovních aktivit a setkání. Turisté si mohou do tohoto speciálního parku naplánovat přibližně dvě příjemné a relaxační hodiny po návštěvě nedalekého historického centra města nebo jen při procházce.